Proč je rychlost globálních změn klimatu dílem člověka
Jedním ze současných strašáků jsou i globální změny klimatu. O tom, že probíhají, není sporu. Koneckonců, přesvědčit se o tom může každý z nás. Stačí si jen vyvolat statistiky srážek či teplot za posledních několik desetiletí. Trend je zde více než znatelný, nehledě na to, že důsledky vidíme sami v rostoucím počtu přírodních katastrof. Extrémní počasí se začíná objevovat již i u nás, kde na něj dosud nejsme zvyklí.
Zde je však otázkou, do jaké míry je toto vše vina člověka. Koneckonců je pravda, že se klima na naší planetě v průběhu věků značně měnilo, mnohdy i velmi rychle a s dalekosáhlými následky. Znamená to tedy, že i současný stav je dílem přírody a lidé za něj nemohou?
Ne tak docela. Je potřeba přiznat, že lidé emitují do ovzduší velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Jistě, lze namítnout, že ve srovnání s některými přírodními zdroji je to jen minimální množství. Problém je však v tom, jak se s ním příroda vypořádá.
Existuje zde totiž rovnováha, kdy jsou skleníkové plyny vyprodukované přírodními zdroji přírodou zase absorbovány, nejčastěji díky fotosyntéze, ale také procesem sekvestrace a dalších. Pokud však přidáme i množství, které je vyrobené lidmi, zjistíme, že se s nimi již příroda nedokáže vypořádat. Důsledkem toho je, že jejich koncentrace pomalu, ale jistě stoupá, a to především od začátku průmyslové revoluce v devatenáctém století.
Někteří samozřejmě mohou namítnout, že čím tepleji bude, tím více oxidu uhličitého rostliny absorbují během fotosyntézy, takže se to vše vyrovná. Tento předpoklad je však platný jen do určité míry. Při skutečně vysokých teplotách se naopak fotosyntéza zpomaluje, případně se dokonce zastaví. Také je potřeba vzít v úvahu nedostatek srážek v letním období.
Není tedy pochyb, že na současný stav má lidská činnost vliv. Jistě, možná by k tomu došlo i bez našeho přičinění, avšak mnohem pomaleji, takže by se příroda měla čas přizpůsobit. To se však neděje a nám nezbývá, než žít s důsledky svého chování.
